TOLIK POTŘEBNÝ PROSTOR V BRANCE JANA DOBEŠE

Čekání na šanci za neotřesiltelnou jedničkou Vsetína Jakubem Eliášem bylo tak věčné, že jste se v létě rozhodl po změnu dresu?
Už jsem to cítil jako marný boj. Ozvali si mi nejprve moji kamarádi, kteří hrají z Valašskou Polanku, pak vedení klubu a trenér Kapusta a my jsme se dohodli zatím do zimy, že zkusím chytat krajský přebor, který je o patro níž než divize. Ale hlavně, získám tolik potřebnou herní praxi a jsem v zápřahu, což bych na Vsetíně nebyl.

V brance Valašské Polanky jste šanci chytil za pačesy a chyběl jen dvakrát.
Hned v prvním zápase jsem si po střetu s protihráčem poranil kotník. Musel mě zastoupit Šimon Srba. V klubu je ještě Jakub Kolínek, který se zotavuje po zlomenině ruky a bude asi chytat za rezervu.

Je pro Vás výhodou při komunikaci na hřišti kamarádství se spoluhráči i mimo něho?
Komunikace je základ dobré party a ta v kabině Valašské Polanky je. Jsem rád, jak se nám nyní poslední tři zápasy zadařilo.

Vy jste si nemohl na nedostatek práce v zápasech s Nevšovou (3:2), Bystřicí pod Hostýnem (2:0) a Morkovicemi (1:1) vůbec stěžovat.
Nenudím se (smích). S Nevšovou jsme vedli 3:0 a mysleli jsme si, že se to nějak dohraje samo. Ve druhém poločase oni neměli co ztratit a zapotil jsem se. V Bystřici pod Hostýnem to byl jeden centr za druhým. Oni byli kvalitním týmem, ale naštěstí si na mě nepřišli. No a doma s Morkovicemi abych se sám nechválil, tak kluci říkali, že jsem jim chytil čtyři až pět branek (smích).

Vypadá to, že jste ve Valašské Polance maximálně spokojený.
Angažmá zatím přesně splňuje to, co jsem od něho čekal a klidně bych tady pokračoval i na jaře.